Na tomto místě Vám budeme postupně přinášet rozhovory s uživateli informačního systému “Pečovatelská služba”, a to jednak kvůli osvětě jako takové, jednak kvůli novým zákazníkům a také proto, abyste si mohli vzájemně vyměňovat kontakty, postřehy a zkušenosti. A dnešní první rozhovor je s osobou nejpovolanější – vedoucí Pečovatelská služby v Táboře a viceprezidentkou Asociace poskytovatelů sociálních služeb pro terénní služby – no, prostě s naší milou Renatou.

Ahoj Renato, mohla bys krátce představit sebe a Pečovatelskou službu, kterou vedeš?

Jmenuji se Renata Kainráthová a pracuji v G-centru Tábor jako vedoucí pečovatelské služby a denního stacionáře, tedy dvou ze sedmi druhů služeb, které má naše organizace registrované. Nastoupila jsem v červenci 2002 nejprve jako vedoucí provozního úseku v domově pro seniory, od roku 2003 jsem přešla na pečovatelskou službu. Naše středisko poskytuje své služby občanům města Tábora a jeho příměstských částí. Ročně využije naše služby cca 420 klientů a to i ve třech domech s pečovatelskou službou, z čehož jeden jede v nepřetržitém provozu. Také máme vlastní vývařovnu a hygienické středisko.  Středisko má jednu vedoucí (to jsem já), jednu sociální pracovnici, jednu účetní (dělá administrativu spojenou s účtováním služby), která je zároveň na půl úvazku pečovatelkou, 23 pečovatelek a 5 kuchařek. Disponujeme pěti auty. Veškerou koordinaci práce, administrativu spojenou s chodem střediska, včetně provozu aut si dělám sama za pomoci jedné z pečovatelek, která pomáhá s koordinací činnosti pečovatelek, zejména v oblasti plánování služeb na DPS s nepřetržitým provozem. My všichni vůbec jsme tak trochu „holky pro všechno“ – pečovatelky zároveň vykonávají částečně činnosti pro denní stacionář, zejména dopravu klientů a také pro odlehčovací pobytovou službu, kdy máme 5 lůžek právě v DPS s nepřetržitým provozem. Pečovatelky v terénu „nerotují“, každá má svoji klientelu a vzájemně se zastupují vždy s určitou kolegyní.  Musím říct, že mám naprosto fantastický kolektiv, kdy se „holky“ vždy domluví, zorganizují si vše samy a za mnou přijdou již s konkrétním návrhem ke schválení. Jsou schopné a soběstačné. I proto můžeme fungovat v takto relativně malém počtu „kancelářských“.  Při trošce dobré vůle a také za pomocí různé techniky a komunikačních prostředků se to dá zvládnout. No, a abych byla i já dostatečně vytížená, tak jsem viceprezidentkou pro terénní sekci Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR.

Pamatuješ si vůbec, kdy jste u Vás s programem „Pečovatelská služba“ začínali?

Nepamatuji. Ani nemůžu, protože když jsem na pečovatelskou přišla, program tam již dávno fungoval.  Tehdejší ředitel  G-centra jej nejen pořídil (myslím, že jsme byli mezi prvními zákazníky), ale hlavně donutil tehdejší  vedení střediska, aby jej opravdu využívalo, takže se nestalo to, co někdy vídám u kolegů, že sice program zakoupí, ale pak jedou „ve starých kolejích“ systémem tužka – papír. To je pro mě nepochopitelné. Já jsem vzděláním strojní inženýr a tak k technice velmi inklinuji a zastávám názor: „Ať stroje pracují za nás“ (ono je to i dost způsobeno mojí vrozenou  leností), takže se snažím si práci co nejvíce ulehčit a když už něco pořídím, tak nechci, aby to byly zbytečně vynaložené peníze. Jsem nejen lenoch, ale také hamoun.

Kolik lidí u Vás s programem pracuje, a na kolika místech ho máte nainstalovaný?

Program máme nainstalovaný na třech pracovištích – v naší kanceláři, v DPS Čekanice (to je ta s nepřetržitým provozem) a pak ve vývařovně, kde mají základnu posádky na rozvoz obědů.  Teoreticky mají do programu přístup všechny pečovatelky, ale ve skutečnosti jej aktivně využívají pouze pracovnice, které mají na starost evidenci obědů, anebo v případě, že potřebují nějakou informaci o klientovi, například telefon na kontaktní osobu. Tím, že pečovatelky nerotují, znají důležité informace o klientech a to včetně individuálního plánu. Máme zavedený systém, že individuální plán vypracovává a do PC zadává sociální pracovnice. Pečovatelka je pouze nositelka informací. Nezpracovává IP. Neuznávám princip, že by pracovník v přímé péči měl být částečně „spisovatel“ od toho tam není, ten se má věnovat klientovi a ne sepisovat plány. Od toho je sociální pracovnice, která na to má patřičné vzdělání a kompetence.  Mně osobně se líbí, že program není koncipován „dogmaticky“, myslím tím, že nemusím striktně využívat jen přednastavené koncepty a formuláře. Je několik oblastí, kde jsme si formulář upravili podle svých potřeb. Například smlouvu o zápůjčce máme upravenou na pronájem  jídlonosičů s vlastním textem smlouvy včetně poučení o používání a údržbě.

Prozradím, že máte data v cloudu. Jaký je v tom podle Tebe hlavní přínos?

Hlavně ochrana dat. Nikdy nevíte, co se může stát a je vždy dobré mít data na více nezávislých místech.  Dříve jsem to dělala tak, že jsem jednou za rok dělala kompletní zálohu dat na externí disk, ale to mi připadalo velmi složité. Tak jsem po nabídce externího úložiště okamžitě sáhla, Nemusím myslet na to, abych zálohu udělala, navíc je velkou výhodou, že se pak dá bez problémů  natáhnout data do PC. Stalo se, že nám vyhořel počítač v kanceláři a místo složitého a drahého stahování dat z poškozeného počítače, které se vždy nemusí povést, jsme během chvilky nainstalována data v novém počítači.

Co ty čtečky čárového kódu pro evidenci poskytnutých činností? Z průzkumu víme, že by obecně měly vést jak ke zjednodušení práce, tak k větší průkaznosti, tak i k úsporám. Projevilo se to u Vás?

O čtečkách jsem začala uvažovat okamžitě, jakmile mi byly nabídnuty. Důvody jsem popsala výše. Pořizovali jsme je vlastně nadvakrát. Nejprve do DPS Čekanice, neboť se mi nelíbil systém zaznamenávání provedených činností – pracovnice vždy ve volné chvíli, zpravidla po obědě sedly a zaznamenávaly do formulářů, co komu ten den vykonaly. Bylo mi jasné, že na spoustu věcí se zapomnělo. Tak jsem zakoupila čtečky. Téměř rok jsme jeli v duplicitním režimu –papír i čtečky, aby si pracovnice zvykly a také abychom vychytali různé nejasnosti. Pečovatelky měly zpočátku pocit, že jsou čtečky zbytečné, že záznam do papíru je dostatečný. Tak jsme jeden měsíc s účetní udělali srovnání výkazu papírového a přes čtečku – a našly se i případy, že rozdíl byl pět stovek. To byl i pro pracovnice pádný důkaz a už novoty přijaly. Vzápětí jsme zakoupili i čtečky pro pečovatelky v terénu. Zda byla „zaučovací“ doba mnohem kratší.  Nastavili jsme si určitá pravidla a také jsme si udělali vlastní úpravy a vychytávky. Ale to je na dlouhé povídání. Pokud někdo bude mít zájem zjistit naši praxi, ať se mi ozve, ráda se o zkušenosti podělím. Co se týká úspor, zde je argument docela pádný – zatímco v době „papírové“ jsem měla účetní zaměstnanou na celý úvazek, nyní je pouze na částečný a měsíc má uzavřený (účtujeme měsíčně cca 370- 380 klientů) má prakticky za jeden den.  Myslím, že k tomu není již třeba něco dodávat.

Pamatuju si taky, že jsi chtěla v poslední době doprogramovat v aplikaci „Pečovatelská služba“ jednu sestavu. Prozradíš mi, k čemu tuhle novinku budeš používat?

No já myslím, že ti někdy musím lézt docela na nervy, protože co chvíli přicházím s nějakou inovací  a chci, abys ji realizoval. Někdy to jde, někdy ne, protože chci něco, co by ostatní asi nevyužili.  Ale velmi mnoho bylo realizováno. Ten poslední podnět se týkal možnosti udělat přehled, za jakou částku klienti využili služeb za určité období. Tento přehled slouží při spolupráci s Úřadem práce, kdy jim pomůže mít přehled o využívání příspěvku na péči.  Je samozřejmé, že toto předávání informací musí mít poskytovatel ošetřeno ve smlouvě, nebo  jiných informačních materiálech. Což my máme a navíc na tuto skutečnost, že ÚP pravidelně informujeme o rozsahu využívání služeb, sdělujeme žadateli o službu. Docela nám tak odpadlo takové to účelové uzavírání smluv, kdy nám ihned po podpisu smlouvy nám byl podstrčen formulář o poskytovateli péče a jen co klient PnP obdržel, náhle už nás nepotřeboval. Vzhledem k velmi slabé kontrolní činnosti na využívání PnP, prakticky ÚP neměl šanci zjistit, že příjemce dávno sociální službu nevyužívá. To že má povinnost změnu nahlásit? Co si budeme povídat, jak to funguje. Kolegyně z ÚP jsou za náš přehled velmi vděčné, protože jim usnadní práci.

Chtěla bys něco vzkázat lidem, kteří o pořízení programu uvažují?

No, hlavně, ať se ho nebojí. Program je tak návodný a jednoduchý, že jej zvládne prakticky každý. I ten kdo o sobě říká, že je počítačový analfabet. Nabízí velké množství oblastí zjednodušení a vychytávek, že po jeho základním zvládnutí je viditelná úspora času pracovníků, kteří mají administrativní oblast na starost. Vůbec si nedovedu představit, jak by mohl bez programu fungovat třeba poskytovatel, který má pracoviště ve více městech a obcích. Pokud se zakoupením programu, anebo čteček stále váháte, klidně se na mě obraťte. Ráda vám pomůžu s radou a informací.

Renato, moc Ti děkuju za užitečné postřehy a rady.

Pokud byste chtěli, abychom udělali rozhovor i s představiteli Vašeho zařízení, tak se prosím ozvěte. Zařídíme to.