Poskytovatelé to nenapíšou, poskytovatelé se bojí. Jde jim o peníze, které by se jim mohly krátit, případně by od krajů nemuseli dostat žádné. Ale já to říct můžu: 95% statistického vykazování dat na kraje v posledních dvou letech je irelevantních. Protože buď kraj požaduje informace, které poskytovatelé musejí jenom odhadnout, nebo je zadání matematicky neurčité, nebo se používají nedostatečně vysvětlené pojmy, nebo se jde proti liteře (či alespoň duchu) zákona o sociálních službách. To je, co?
Statistika nuda je
Aby to nevypadalo, že jsem proti vykazování dat – vůbec ne! Za 20 let v oboru jsem vytvořil či pomohl vytvořit tuny statistik pro stovky poskytovatelů. Jenomže to jsou statistiky, které dávají opravdu smysl, které jsou matematicky podložené a v případě potřeby odkontrlovatelné.
Jde o tzv. “tvrdá data”. Vysvětlím: Například údaj “celková tržba za základní činnosti poskytnuté uživatelům pečovatelské služby v období od 1.1.2016 do 31.12.2016” – to jsou tvrdá data. Existuje prostě číslo, které je na 100% správně. Dá se dohledat v účetnictví. Lze jej ověřit. A, co je velmi důležité, je zcela objektivní, nedává prostor pro diskuse, když jej bude vyplňovat více lidí za jednu organizaci, bude stále stejné.
Naproti tomu existují tzv. “měkká” data, tedy ta, která se dají vymyslet. Použiji příklad z vyplňování žádostí o dotace – “Předpokládaný počet uživatelů služby v následujícím roce”. Jak má tohle někdo proboha živého vědět? A co hůř – jak může tohle číslo – získané v lepším případě jako kvalifikovaný odhad a v horším případě jakožto bohapustý výmysl – vůbec někomu něco říct?
Nejčastější prohřešky krajů
- Sčítání “jablek s hruškami” – typicky u té vytíženosti. Prostě řadě lidí stále nedošlo, že část úkonů máme v hodinové sazbě, část na úkony a část na kilogramy. A opravdu, tohle nesečtete
- Matematicky neurčité zadání – poslechněte si třeba toto, cituji pro pobavení doslova: “Celkový počet uživatelů, kterým byla služba v roce 2016 poskytnuta (jedna osoba může být započítána vícekrát – v případě, že uživatel využije službu opakovaně)”. Tak může být započítána vícekrát, nebo musí? A kolikrát má být započítána, když jí byla služba poskytována třeba denně? Ha?
- Zjišťování údajů, které poskytovatelé nesledují – ano, to je všechno od vztahů v rodině až po výši příspěvků na péči. Je docela komické, jak jsou poskytovatelé tlačeni zpracovávat osobní údaje klientů, které ke své práci nepotřebují. Viz ony slavné karty sociálních služeb. Přitom zákon na ochranu osobních údajů v § 5 bodě 1 písm. d) jasně stanoví, že správce je povinen “shromažďovat osobní údaje odpovídající pouze stanovenému účelu a v rozsahu nezbytném pro naplnění stanoveného účelu”.
- Pokusy o zjišťování nemožného – vytíženost a sociální pracovníci třeba. To se vezme vykázaná péče, a protože v ní (logicky) nejsou obsaženy hodiny práce managementu, tak se použije “nějaký” koeficient, aby to “nějak” vyšlo. Co na tom, že to každému poskytovateli vyjde “nějak jinak”, máme svých x hodin strávených péčí za den, tabulky jsou vyplněny a svět pro tentokrát zachráněn.
- Zavádění pojmů, které nejsou definovány v zákoně ani v úhradové vyhlášce. Ono je pěkné, že ústava ČR hnedka zkraje uvádí, že “nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá”, pro vykazování dat v oblasti sociálních služeb to ale evidentně neplatí. Když nám nepostačí ustanovení a pojmy zákona, tak zavedeme vlastní, ne? A tak tu máme intervence, návštěvy, setkání, dělení péče na přímou a nepřímou, v jiném kraji zase “face to face” a “non face to face”. Základní úkony péče jsou rozdělovány na “ty co kraj zajímají” a “zbytek” a pojem “maximální denní kapacita služby” už by si zasloužil vlastní celovečerní horor.
- Nepochopení principu či typického průběhu služby. Opravdu to není tak, že by jeden pracovník v přímé péči v daný okamžik pracoval s jedním klientem a takto to šlo vykázat. Zeptejte se těch dvou pečovatelek, co včera jely (společně!) autem na nákupy pro osm lidí, z čehož třem klientům donesly nákup až do bytu a zbylých pět klientů se pro to stavilo v kanceláři pečovatelek v DPS.
Jak to má být správně?
Smutné je, že kraje nepřevzaly – ani co do rozsahu, ani co do formy – vykazování statistických dat, které se každý rok v květnu či červnu posílají na MPSV pomocí aplikace OK-poskytovatel. Na tu jsme si sice v minulosti také stěžovali, ale platí u ní alespoň toto:
- Všichni poskytovatelé sociálních služeb v ČR mají stejné statistiky.
- Všichni poskytovatelé sociálních služeb v ČR mají stejný termín odevzdání.
- Do informačního systému lze data elektronicky importovat.
- Existuje smysluplná příručka, na jejímž základě to lze pochopit.
- Sledované ukazatele korespondují s pojmy ze zákona (či vyhlášky).
Můj původní záměr byl pro každý kraj naprogramovat nějakou “místní” úpravu PC IS “Pečovatelská služba”, ale když vidím, jaký je v tom nepořádek, vzdávám to. Samozřejmě, pokud budete mít s vykazováním statistik nějaké potíže, vždycky mi můžete napsat nebo zavolat, a já Vám vždy poradím, který údaj z programu je “nejblíže” požadovanému údaji do výkazu, víc toho ale neumím.
A co Vy, našli jste nějaké “perličky” ve výkazech pro Váš kraj? Podělte se s námi ostatními v diskusi!